Pocity vozíčkáře
Pocity vozíčkáře
Křídla odkládám.
V duši tisíc ran.
Bolest, stín i šrám.
Brečím jako kormorán
i občas s pusou dokořán.
Vozík se klouže
a plazím se přes louže.
Někdo říkal,
že muži nepláčou.
Ono se to těžko píše.
Občas dojde klišé.
Jsem tak sám.
V beznaděj propadám.
Snažím se žít,
seč nedávám.
Potkávám lži i klam.
Jen slova bez obsahů,
co ztrácí glanc i váhu.
Prostě jedu k Jeruzalému.
V očích slzy
a povahy lidí z porcelánu.
Vozík se řítí
a brečím bez obalu.
Nemám na nic náladu.
V duši tisíc ran.
Bolest, stín i šrám.
Brečím jako kormorán
i občas s pusou dokořán.
Vozík se klouže
a plazím se přes louže.
Někdo říkal,
že muži nepláčou.
Ono se to těžko píše.
Občas dojde klišé.
Jsem tak sám.
V beznaděj propadám.
Snažím se žít,
seč nedávám.
Potkávám lži i klam.
Jen slova bez obsahů,
co ztrácí glanc i váhu.
Prostě jedu k Jeruzalému.
V očích slzy
a povahy lidí z porcelánu.
Vozík se řítí
a brečím bez obalu.
Nemám na nic náladu.
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Na kruháči fantazie kroužit na vozíčku. S láskou myslet na tebe. Postavit si vzdušnou rampu, spolu si pro sny zajet... do nebe.*
30.12.2022 16:31:50 | šerý
opět krásná série .)
22.12.2022 16:18:29 | Constantine
Ach děkuji, milý kamaráde. Chtěla jsem připomenout to, že spousta lidí to nemá jednoduché a poslat jim básničku, aby viděli, že i na ně přímo myslím.
22.12.2022 16:20:37 | mkinka