Matinko má

Matinko má

neodnesu ten odpad sraček
na kterém se muchy vyřádily
a nakladly tam mladé potomstva
bzučí to šílenstvím

má matinko nemohoucí.


Neodnesu to bez končetin
jsem připoután k posteli
povlečení samý neht a červ
na hodinách šestka potichu skřípe
za lustrem tarantule si brousí chelicer
a než mne zkrvaveně zasítí
tak dřív se rozložím
a matinka má se mnou

jak mastná soumračí dešťodešťů
jak nádhernost unylá píše mi.


Pozdě honiti času
matinko a já
se dopodíváme na pohádku
o vlkovi a kůzlátku
a od této chvíle stíny očí zavřou vrátka naposled

bytná se nedoklepe
a zhasne nám naposled
svíčku

naposled.