Sen

Chtěl jsi jednou slyšet miluji tě, tak ti to říkám a moc.

Počkej, kam jdeš? Vždyť je temná noc.

Noc? Vždyť začíná být den.
Musím jít, já jsem pouhý sen.

Neodcházej, nechci aby začal den.
Chci navždy snít tento sen.

Blázínku, ty musíš dál žít.

Nechci, chci navěky s tebou být.

To nejde, já ve dne mizím a jsem v tvých snech pouze.

Pak chci navždy spát, věčně, dlouze.
Co si přeješ ty krásko?

Chtěla bych alespoň jeden den žít.

A co dál má lásko?

Přeju si na chvíli šťastná být.
Chtěla bych cítit lásku a teplo srdcí dvou.

Pak příjmi mé srdce a lásku mou.

Vždyť víš, že já žít nemohu.

Pak chci být jako ty, pouhý sen.
Nechci žít, chci se ti zdát jen.

Víš strašně bych si přála,
aby mě láska na srdci hřála.
Jen jednou chci zažít tento cit,
ale nejde to a já musím na srdci jizvu mít.

Pak tedy půjdeme spolu tou temnou tmou.
Pojď vem si ruku mou.

Ne, nechci abys přestal žít.
Radši budu v srdci bolest mít.

Co to říkáš? Co jsi zač?

Přes bílé líce tichý pláč.

Proč pláčeš? Neuhýbej očím mým.
Ublížil jsem ti? Omlouvám se, nemám se ptát, vím.

Ne, neptej se, je to pro dobro tvé.
Nechtěj znát jméno mé.

Proč? Pověz, prosím.

Dobrá tedy. Smrt, toto jméno nosím.
Vadí ti kdo jsem, že neříkáš nic?

Ne, chci jít s tebou, nechci toho víc.

Tak dobrá ruku mi dej.
Nelituješ?

Ne, miluji tě, bude nám hej.
Půjdeme spolu věčností dál.
Nenecháme osud aby si s námi hrál.

Pojď půjdeme ven
ať spálí nás bílí den.
Bude konec všemu.
Životu tvému i mému.

Polib mě ať znám chuť rtů tvých
a ty zas jen těch mých.