Růže

Zemřela růže do hrobu dána však nikdo pro ni neplakal
Nebyl nikdo komu by její vůně chyběla
by pro ni zalkal to ona věděla
Ach kráso jak jsi pomíjivá
vzejdeš rosteš a zakrátko uvadáš
a pak jako by tě život nepotkal
tak uvadle a smutně vypadáš
a déšť z tebe zašlé krásy stopy smývá

Ach kráso jak pomíjivá býváš!

I ta růže už je jenom vzpomínkou a pak už nic
nezbude - ani odlesk toho čím kdysi byla
To už je však dávno všechno pryč
Ach snad jen vzpomínka tu po ní zbyla
prázdná džbán v koutě uprostřed stolu
na zdi obraz na něm petrklíč
Růže! I tys tu kdysi voněla a žila
A teď už jen prázdno a smutek když hlava padá dolů…

Ach růže! Nadechnout se jednou z plných plic…