Ospalé nářky

Míhající se krajina
V oknech tma, tma, světlo, tma...
Zastavení auta
Vypnutá světla
Zaskřípání starých dveří
Ovzduší s vůní domova
S tou pachutí samoty ve zdích…
Rozepnutí pásky u bot
Záblesk studem politého srdce...

- - -

Plaché a stydlivé dítě
Jeho vyplašené pohledy
Neví, že zraky upíří,
S radostí mu ublíží
Touží po lásce
Po tý zatracený dávce štěstí
Mlčí – přehlédnuto

- - -

Rychlostí vymrštěna
Druhá bota se řítí na zem…

- - -

Místnost s pohledy
Jsou to upíři
Sají šťávu z lidského neštěstí
Až do poslední kapky
Zbyde figurína
Jako trofej vystavená,
Bez úsměvu, odevzdaná

- - -

Pár panáků vodky
Touha se sápe po neznámém
A chtěla by ho ochutnat
Dítěti v těle řádí dračice
Chtěla by však jenom tu lásku
Přeje si samotu zavřít do truhly
Kde odpočívají vyhaslé a rozlámané figuríny
Pro jeden večer zapomíná – hříšně
Opět odsouzená...
Směšné – jako pokaždé

- - -

Jeden schod následuje za druhým
V kuchyni za stolem vrásky matky
Starost, jestli se dítě bavilo nebo nemá hlad
Říkám si, jak v těch natáčkách může spát?
A napít se před spaním,
Nápoje, který z hlavy výčitky vymítí...

V sedmnácti stále panna
Dneska se to nenosí
Póza, že snad čeká na pravého
Sama tomu nevěří

Čas běží, tiká, uniká
Vyprazdňují se hodiny s mládím
Marně, prázdně, bezútěšně…

- - -

Krok za krokem do čtyř stěn
Do bílého zoufalství
Sebelítost se vytrácí

Tam touha po pohlazení
Touha hledající štěstí
Ta tam sladce usíná...