Kdybych nenáviděla...

Hlasem nabroušené břitvy
mým citům k němu se smál,
že pláču, ani nevnímal...

Ozvěna nekonečných muk
třásla mou smutnou duší,
že umírám, ani netuší...

Jiskru naděje poslední
ledem svého srdce hasí,
že trpím, vědět musí...

Vysušil studnu lásky
žárem své lhostejnosti,
že nenávidím, bude tušiti...