Spolehni se...

Nevěř mi
Neb sám nevím, co říkám
Nepočítej se mnou
Vždyť netuším, co bude zítra
Spolehni se, že se na mne nemůžeš spolehnout
Přítomnost mé vnitřní nejistoty hraničí s jistotou.

Já vím, že se chceš vyplakat, leč mé rameno je příliš kostnaté
Než zesílím, musím skousnout, že ti ho někdo jiný poskytne
Nezvládám sám sebe a zkrátka nemohu vnímat tebe
S vypětím všech sil se tážu 'jak se ti vede‘.

Všechno bylo snadné, než má intuice selhala
Příliš pozdě pochopil jsem, co mi všechno nalhala
Syndrom zmaru požírá mne a místo, abych
Zvedal těžké váhy, já rád dávkuju si Miligramy.

Bláhově jsem věřil, že jsem konečně vyzrál na život
Teď jak bumerang se vše vrací, byl jsem zkrátka idiot
Přál jsem si být jedinečný, osvícený a tak
Zprvu se to dařilo, poté stal se ze mě obyčejný feťák.

Obloha se směje, já však věřím v nebe temné
Čekám, až se setmí a já probudím své peřeje
Všichni spí
Nikdo mě nemusí vidět
Jak žiju ve svém Xanaxovém světě
To jediné, v čem jistotu mám, mi ji stejně časem vezme.