Libertin

Černý vosk stéká
z pohřební svíce,
pleť barvy mléka,
naposled mé plíce
vydechly.
Své ruce chladné
zkříženy na hrudi,
duši teď vládne,
ten, koho nevidí
ti na zemi.
Jen, kdo svůj obal
opustil na věky,
kdo život prodal
za břeh daleký,
jej spatří.
Je to Ďábel sám,
pán Bůh sám to je…?
Nikdo z těch, co znám,
jen štěstí moje,
nic jiného.
Z prázdného žití,
smrt stala se plná,
vyrostlo kvítí
ze špatného zrna
života.
Jako libertin
stále blaženě,
bez veškerých vin
leží na ženě,
umírám.
Plný myšlenek,
co bylo, co bude...
V chuti pálenek,
v chuti krve rudé
zemřel jsem.