Trauma

Tak a teď si říkám, že bych měl už pomalu přestat přidávat své staré básně. Jsou totiž většinou dost depresivní. Věřte tomu nebo ne - já nejsem depresivně/sebelítostně založený člověk! To jen ty smutné motivy jdou většinou líp ventilovat. Tak tady je teda ještě jedna bolestná a od nynějška snad zkusím své přispívání zde přehodnotit.

 

Bezmoc – neumím s ní pracovat

Neumím ji vyřešit a nevím, jak se s ní vyrovnat

Ptají se mě, proč jsem začal brát a proč to tak přeháním

Jak stal jsem se závislým a proč nedám na chemii dopustit.

 

Nepochopí to někdo jen tak z fleku

Bez toho

Aniž by ušel v mých botách tu štreku

Peklo

Někdy dělá mu hranici nebeský plot

Vypadá to vábně, ale zažít to je totální hrot.

 

Byl jsem vždycky trochu jiný; sám jsem byl radši

Pak jsem si našel k lidem cestu, těžko však hledat spřízněnou duši

Tolik zážitků, radši jsem je vytěsnil a ani vzpomenout si nemohu

Kdy přestal jsem plakat a začal jsem to dusit ve školním batohu.

 

Sem tam jsem se budil ze sna a říkal si, co je skutečnost

Nikdy jsem se úplně nesmířil s tím, jak falešná je společnost

Jak falešná je víra v to, že pochopí mě někdo

Už tehdy chtěl jsem si naprogramovat ideální svět, jen tak letmo.

 

Vzpomínám, jak jsem slavil čarodějnice v šestnácti letech

Ve dveřích táta říká: „Hlavně nic nepij.“

Už v tu chvíli jsem věděl, že se opiju jako prase

Neboť jsem to cítil, jako by říkal ‚nic nezažij‘.

 

Pak školu jsem začínal flákat

Den a noc pro mě měly stejný význam

Když onu diagnózu přiřkl mi ten chlap

Já v duchu proklínal jsem ho, místo abych si to přiznal.

 

Pak o pár let později chystal jsem se konečně maturovat

A život mne začal bavit, já náhle chtěl jsem se i zamilovat

V tom přišel ten virus – epidemie, pandemie

A to mi vzalo vítr z plachet úplně.

 

Teď sedím tu na posteli, zavřený na detoxu

Jsem letos v léčbě už posedmé

Vzpomínám, jak jsem chtěl stvořit ten lepší svět

A povedlo se mi to, stačí na to jen pár tabletek.

 

Bezmoc… ve snech mě pronásleduje

Já raději utíkám tam, kde to znám

Proto to nezvládám, proto nadužívám

Teď už jen čekám, až slza ukápne mi konečně.