Osobní

Jednou po dešti přijde slunce
a báseň dá vzkříšení
lunární smrti.

Strach je můj přítel
v emoci klád dušení.

Má úzkost hranice?

Má víra vůbec
v dnešní době sílu?


Těkám ve zvláštním vesmíru.

Co zbude po mně?

Cár papíru,
který ověří hořlavost.


Ještě není ráno
a ze světa cítím hořkost.


Unavená.
Neumím žít.
Moje blbost.


Stejně je tu na Zemi
každý jen host.


Promiňte.

Probuďte mě jako myš.


Sní mě kočka
a budu užitečná.

Ale kolik má člověk
v sobě chemie?

Nebudu jed nakonec,
co jí neprospěje.


Zdař Bůh.
Život pomíjivý je.