Neumím

Jen pár slov
vyvěrá z nitra.
Křehkost bytí
a život je ve válce kuriozita.

Ti přeživší sbírají raněné,
nachází ruce i nohy prostřelené.

Mami, odnesla to jen ruka,
hlásí se Dima mámě.
Spolu jak kytky v objetí
se objímáme.

Proč?
Je mladý, sotva čtyřicet,
jeden, co bojuje
v šachovnici života a smrti.
Kluziště zubaté letí.

Víš, je v nejhorší oblasti.
Odstřelovač je zlý.

Vzpomínáme na jeho dětství,
když Ninin manžel pil
a schovávala se před ním
u sousedů a všude možně,
aby jí nezabil.

Tu Dima přiběhl ze skříně,
kde čekal
a utíkal.
Hele mami, už je klidný.
Měl vždy pokyn hodně vlídný.

Dívám se na dějiny.

Zázrak se nekoná.

Bolest.
Ztráta.
Strach.