A TO JE VŠECHNO

foto: andre moura

 

 

tma ukládá se pod havraní křídla
měsíc poslední stříbro zametá
Severka ho nenápadně hlídá

 

havran pomalu odlétá
začíná svítat

 

už hodnou chvíli jsem vzhůru
nový den pokouší se mě vítat
dnes sotva jsem spal
zaháněl jsem zase noční můru
opět jsem vstal rozechvělý
jako bych se bál
v tomhle hotelovým pokoji
sám a bez výhledu na teplý ženský tělo
bez důvěry sama v sebe
kdo mou touhu ukojí
pomalu mi vlhlo čelo

 

nechtěl jsem jen tak skočit
napadlo mě
že bych zkusil létat

 

stesk zas na mě začal útočit
tak učesal jsem se a oholil
vlasy pomazal pomádou
a urovnal si límeček

 

někdo vedle se začal řehtat
podivná a zvrhlá nálada
pitoreskní svět
dojedl jsem poslední věneček

 

ještě pohled do zrcadla
a už se vrhám do hlubin
za sebou okenní parapet
nad sebou modrý nebe
v mysli těla krásných konkubín

 

jak divý začínám mávat rukama
cítím ten tlak volného pádu v hlavě
magický okamžik se blíží
a já jsem vzlét
šlo to kupodivu hravě

 

byl to nádherný pocit
překonat zemskou tíži

 

svrchu vidět svět

 

a to je všechno...