Ave Maria

Na poli
dechberoucí paprsek
povstal jasem tvrzení
že kdo tam byl
uslyšel zmítavé klasy
ale to už zbyly
jen ty vlysy
co se střetly
do mých slz ztrápení
kde výkresná ptactva
stáhly mraky
za předzvěst černého deště.



Prší
jen ta pomněnka jediná
toť má zavzpomínání
zkornatěně trnitá
a já zpívám ze snu


Ave Maria

venku po tmě nevědomí

jež osiřele vztyčuji

hrob kamení
a kopyt dlát
blátiv.