Osamělá
Osamělá
Nemůžu spát a nechce se mi bdít.
Tma do očí mi přes krajkový závoj padá.
Sametem noci nechám tóny znít
všech písní, co jsem dříve měla ráda.
A stejně pořád přes ně poslouchám,
jestli se v chodbě neozvou tvé kroky.
Rozum je sice dávno nečeká,
srdce tu naději hned po zrození topí.
Proč bys sem chodil? Nic pro tebe tu není.
Nechci to vlastně, už na samotu zvykám
Spánek snad přijde dřív, než kuropění…
Necvakla někde potichounku klika?
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Vlna smutku v tobě s sebou přinesla nádhernou báseň. Takovou, která osloví a zůstává dlouho v myšlenkách i srdcích.
22.05.2024 22:03:38 | cappuccinogirl