Omyl

Vybledlé barvy v paměti hoří,

vzpomínky v obrazech hovoří

o minulosti, co nesla naději

schovanou ve slově "později".

S neochvějnou vírou v zázemí,

které se skrývalo mezi pažemi

člověka, který měl tě rád,

kdy vládlo URČITĚ a ne SNAD.

Ale ta naděje jak slepá víra

došla do bodu, kdy už neotvírá

dveře ke štěstí - navždy zabouchnuté.

A sluchátko k lásce  zůstalo hluché.