Šedivá noci

Jak lidská lůza,

sprostá dnes múza!

Vzpomínka milá,

můj milý osude,

nikdy už nebude,

barevná víla.

 

Naivní duše má,

leží teď skolená,

na zemi v prachu,

úsměšek spatřila,

od té co patřila

tobě můj brachu.

 

Láska ta chemie,

nakonec zabije,

krásné ty chvíle.

Spálenou krajinou

půjdeš zas za jinou,

hledaje cíle.

 

Noc plná je vášní.

Venku déšť mrholí.

Prý že to přebolí!

Vzpomínky zvláštní!

 

Noc není černá,

Je šedá a prázdná,

Jak duše jednoho blázna,

Co zůstala věrná!