Věčná běznaděj.

Beznaděj mě svírá,
pryč je moje víra,
víra v to že bude lépe,
teď smutek na okno klepe.
Smutek jde dál bez pozvání,
je tu se mnou od svítání,
do svítání… Nemůžu spát,
nemůžu nic, jen s nožem si hrát… 
Fyzická bolest psychickou přemůže,
na chvilku… Víc prostě nezmůže…
Už se nezvedám, už nejde jít dál… 
ve snu jsem šla a vítr studený vál,
a pak jsem letěla….
Pak byla už jen tma… 
Probuzení bylo zklamáním,
marně smrt svou uháním,
nechce a nechce si mě vzít,
o konci trápení můžu jen snít…