V ušlapaných botech
V ušlapaných botech
Smutním při náhrobku bělobné zimy
jež mi mrazí až za ušima rampouchy
a já chladnou půlnocí zemírám
v ušlapaných botech
a ani se nezouvám
dyť spinkám jak poslušné jezule
ale to ráno už neprobudíš
holka němá
mé břidlicové tělo ze zapovězeného lesa.
jež mi mrazí až za ušima rampouchy
a já chladnou půlnocí zemírám
v ušlapaných botech
a ani se nezouvám
dyť spinkám jak poslušné jezule
ale to ráno už neprobudíš
holka němá
mé břidlicové tělo ze zapovězeného lesa.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Skvělé dílo, Dejvi.
Ale teda ve mně probudilo takovej ten pocit, že zapovězené láká...je to tu plný smutku, ale tím víc to hecuje, podněcuje, k žití*
05.11.2024 19:48:17 | cappuccinogirl
Silná báseň v hloubce vyjádření. Objímám za podělení Tvého díla, co píše přesně, upřímně a až na dno. Záběr Tvého rukopisu zanechává čtenáře s chutí čísti vícekrát, s velkým přesahem rezonují slova celou duší.
05.11.2024 11:46:29 | mkinka