Všechno pomine. Po létě opět podzim.
Ulicí plnou pláštěnek přichází šumění deště.
Smuteční vrby splétají své kadeře
a ptáci pláčou tak osaměle.
Všechno pomine. A já jednoho dne projdu kolem,
rozsypu své básně jako déšť do padajícího listí,
aniž bych uhasil jarní žízeň duše,
zanechávajíc vlhký pohled na zažloutlých listech veršů.
Vytvořeno AI
a proč se tím zabývat právě teď?
že všechno pomine - aby se se zrodilo / to Zákon vyššího dění
- přítomnost dej si na paměť
šumění duši zklidnilo - a žízeň její po Tvoření - pohledy záhadně mění :)**
01.02.2025 08:33:30 | šuměnka
Občas přijde chvilka, když v duši to zašumí a chceš rozsypat své básně, naštěstí je to jen chvilka a pak píšeš dál
05.02.2025 19:03:15 | Tomcat
Krásná báseň, její motiv osloví a vemluví se do srdce.
Jarní žízeň, i má duše ji zná*
31.01.2025 22:56:37 | cappuccinogirl
Hezké obrazy jsi namaloval na plátně svého srdce. Moc pěkné. I obrázek je kouzelný. :-)
31.01.2025 22:01:45 | malé srdce
že vše pomine je existenciální pravda, zde tedy vyjádřená poeticky, za mě ... ST**
31.01.2025 21:41:00 | Pablo Kral