xxx
xxx
Čo
ma trápi
nik sa nepýta
jeden šľachtic krásny
nestihol ani poklonu vystrúhať
mlčí ako by o majetok, či česť prišiel
~
Nemôcť objať ho je môj údel, len túžiť a platonicky milovať
virtuálne sa dotýkať, žiť v písmenkách nádherných, lásku môcť dokázať
kde len si šľachtic môj, čakám,nechodíš, sľúbil si písmenká, asi pergamen chýba Ti
suché husie pero, kalamár prázdny, srdce plače ako po daždi chrliče na katedrály.......ach
Komentáře (29)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Čarovala jsi, bosorko a kouzlo tvého díla přineslo krásný komentáře - moc ráda jsem tu byla, přečetla (nahoře, i níž)...skvělej pocit mám a usmívám se do večera*
17.02.2025 17:50:07 | cappuccinogirl
Možná šlechtic nemlčí z bídy pergamenu,
Možná slova skládá v prachu,
Kde v tichu hučí vítr dávných přísah,
Snad se bojí, že písmenka by nebyla hodna tvého citu.
A přece, není sama láska, pergamenem?
Není touha náHodou bezednou, (B)
Kde každá slza je inkoustem,
Co píše příběhy neslyšně?
Možná ho najdeš v odrazu měsíce,
možná v dešti, který zná abecedu nazpaměť.
anebo v písni, co nikdy nebyla dopsána,
a přesto ji srdce pěje již od rána.
17.02.2025 11:56:44 | Aotaki
možno hranicu mi chystá
spáliť na prach bosorku dá
to ja nie som jeho dosť dobrá
ak je láska pergamenom
sama hodím ho do ohňa
nech pekelný plameň
olizuje nás obidvoch
nechcem hľadať, romantiky bolo dosť
mraky mesiac ukryli, dažďové kvapky vyschli
pieseň zabudla noty
srdce dávno utíchlo
oheň dohorel , Bosorky už niet...
17.02.2025 14:43:08 | Bosorka9
Některé řádky, nechtěly být vyznáním,
možná jsi v nich slyšela ozvěnu citu,
který tam nikdy nebyl.
Co když nepsal o lásce, nevolal jméno,
jen slova se rodila v prachu,
které nepatřily nikomu.
Pokud vzbudil plamen, který neměl hořet,
pak promiň – nebylo v něm kouzlo,
jen obyčejný kouř písmenek.
17.02.2025 15:22:21 | Aotaki
šľachtic rozpráva o cite
keď bozky rozdáva virtuálne
ale má šťastie, lebo Bosorka
na lásku neverí
tá zomrela spolu so zradou
v minulom storočí
už zvykla som si byť obeťou lásky
nič prekvapiť ma nemôže
moje kúzla vyprchali
znovu ich hľadať nebudem
17.02.2025 15:46:14 | Bosorka9
Někdy hledáme stíny tam,
kde je jen divadelní hra.
Někdy vidíme bolest v řádcích (předpokládám),
které měly být jen obyčejnými písmeny (fanfára).
Pokud jsem vkročil tam, kde smrtelník umírá,
mrzí mě to –
snad příště namaluji slova přesněji.
17.02.2025 15:56:27 | Aotaki
nevadí, opona je už dávno dole
rozdýcham každý bôľ
pre druhých žijem
pre iných tu som
mojím poslaním je pomáhať
na seba nehľadieť
pomocnú ruku podať
úsmev a poklona
taký mám život
asi už tisíci
poučiť sa nedokážem
a tak znovu rodím sa
ako fénix z popola vždy vstanem
17.02.2025 16:08:10 | Bosorka9
Fénix vždy vstává z popela,
ne proto, že musí,
ale pro dar i prokletí,
který/é nikdy zcela neovládá.
A pokud tvým posláním je dávat,
pak věř, že i na tebe jednou světlo dopadne,
plamen, kterému nebudeš muset odolávat –
bude prostě jen tvé, jedinečné až mimořádné.
17.02.2025 16:39:21 | Aotaki
Fénix je mýtický tvor, nádherný
farbou žiari do diali, tak ako moje vlasy
teším sa z tvojich slov, ďakujem
ja odpykám si ešte pár životov
potom spočiniem v hrobe hlbokom
17.02.2025 16:46:35 | Bosorka9
Život není jen o odpykání,
je v něm krása ohně, který září v temnotě
a ten tvůj očividně hoří silně.
Ať ti dny přinesou víc než jen čekání –
ať jsou plné barev, které patří jen a jen tobě,
ne proto, že musí, ale protože může.
17.02.2025 16:57:37 | Aotaki
Tvoje slová sú nádherné
cítim sa šťastne
potešiť písmenkom nie je ľahké
všetko bude postupne
vyliečim svoju magickú silu
keď stromy objímať budem
keď na lúke tancovať a bylinky zbierať budem
keď okolo krásny muž pôjde
pobozká ma a objíme
vtedy osud mi napovie
že tu som doma, tu lpre mňa láska je
17.02.2025 17:05:55 | Bosorka9
Magie se vždy vrací tam,
kde ji srdce nehledá.
Magie se vždy vrací tam,
kde ji srdce cítí.
Až obejmeš strom; on ti odpoví,
zbaví tě všech pochybností.
Až listí rozfouká vzduch popelavý,
však on tě pohladí.
Až slunce rozjasní cestu –
poté poznáš... že jsi tu, tam... přesně kde máš být.
Tehdy;
budu doufat,
že písmenka.. jenž mluví,
jsou zakořeněná hluboko v obuvi,
stejně jako strom, u kterého stojíš.
17.02.2025 17:23:39 | Aotaki
Kto ty si, že rozumieš Bosorkinej duši
nebojíš sa, že ako ropucha skončíš ?
Šťastie máš, že dobrá som
ďakujem Ti, vážim si záujem Tvoj
Tvoje písmenká budem v srdci nosiť
na večné veky, nedajú sa vykoreniť
17.02.2025 17:32:08 | Bosorka9
Nebojím se proměny v ropuchu –
možná už dávno kvákám do větru,
Přece jen, sedím na kameni u lesního jezírka,
čekám na kouzlo, co mě promění zpět v nezbedníka,
možná se mi líbí být součástí ticha,
kde měsíc maluje cestičky po hladině
a noční květy šeptají zapomenuté hlavě.
A nebo jsem nikdy člověkem nebyl –
jen slovem, alchymistou bez bylinek,
mocným kouzlem, takovým neživým tvorem.
17.02.2025 18:39:22 | Aotaki
Ty už nezbedník dávno si, poznám ťa
Rád kúpeš sa nahý v jazierku pri mesiaci
Keď na hladine sa sa točia tie kvety
Čo hádžem ti z brehu
Jeden do vlasov dám si...
17.02.2025 18:55:47 | Bosorka9
A ty si myslíš, že jsem si nevšiml,
kdo vrhá lopuchy do tancující hladiny?
Měsíc ti svítí do očí, do odrazu té vidiny
a já vím, že se potichu směješ, kouzlíš rýmy...
A když si jeden květ vpleteš do vlasů,
voda tiše zavíří – zažárlí,
že jí, již více, nepatří.
A já?..
Jsem jen šílenec, co dávno zapomněl,
zda je nahý kvůli vodě, či snad rusalce,
nebo snad proto, že nezná to správné slovo.
Avšak nezapomínej,
že za představení,
jen zaplatit nestačí...
17.02.2025 19:10:23 | Aotaki
Áno smejem sa, jemne na teba
Ako prekvapene tváriš sa
Keď kvety k tebe priplávu
Ako jemné , krásne myšlienky
To ja žiarlim na vodu, čo môže ťa mať
Po tele ťa láskať, či jemne ťa zakrývať
Zaplatím cenu vysokú, svoju nesmrteľnosť
Vrátim mesiacu, jemne hladinu vody rozvlním
Keď za tebou sa ponorím
17.02.2025 19:37:15 | Bosorka9
Já?
nejsem ten pravý,
vlastně ani ten levý...
jen stín,
jenž se klouže po hladině,
tancující nad propastí,
nikdy nekončící...
Sleduji tě, ale nedotýkám se,
jen zanechávám otisk v prachu,
písmena v srdci, co nikdy nevyrostou,
jen semeno, potrava pro světlo,
jsem jen přelud, co tě doprovází,
tak nehraj si semnou....
a jen mě prostě sněz
nebo snad?.. Tančíme na vodě,
kde každý leknín je dotekem,
a každá vlna výkřikem,
co nezní, ale vášnivě pěje?
Jsem stín, jenž se vlní na okraji,
tvé prsty mě téměř šimrají,
ale nikdy nezastavíš tanec,
co rozproudil lesní kanec.
Horko, co ti vychází z těla,
a studený dotek, co se mě týká –
v tanci na hladině jsem krásnou iluzí,
a ty vánkem, který nikdy nepolíbí.
17.02.2025 20:05:27 | Aotaki
Veru, neviem kto si
veď ako spoznať sny
Nepohla som sa z lesnej lúky pri jazere
To len Morfeus podišiel ku mne
Krásne sny posiela mi,
vraj ďakuje za za moje čary
Hrajem sa zo snami,
pretekajú medzi prstami
Tvoj obraz náhodný bol
Čo poslal mi Boh
Ty ako tieň vznášaš sa nad hladinou
Si dravec, čo o chvíľu odletí za inou
V šeru mesačného svitu, krídla roztiahneš
Nad vodnou hladinou zakrúžiš
Ku mne sa rozletíš a jemne
svoj kvet mi navrátiš
Krídlami ten jemný vánok
čo nepobozká ma na pery
Odveje sny o raji
Ďalej hrať sa budem s kvetmi vo vlasoch
Než ďalší krásny sen mi Morfeus vyčarí
17.02.2025 20:23:53 | Bosorka9
Stín tančí jen tehdy, když světlo pěje,
když měsíc svůj stříbrný šál oděne,
jen v té chvíli pohyby se rodí,
jen v té chvíli vánek šeptá dál.
A co je čas pro toho, kdo létá?
Jen pocit, co listy odvál.
Avšak, květiny vždycky doplují zpět,
a s nimi i slova, co v tichu hoří;
protože stíny se vrací, jako lesní zvěř,
a tančí dál, i když slunce se moří.
Možná jsem jen snem?
Co spletl si tvé vlasy s rudým nebem.
A tak... kroužím nad hladinou,
křídla mě nesou tam, kde slova nemají jména,
a když, do plamenů, vracím ti tvůj květ,
je to jen vánek, co hladí modrou krev.
Nezůstávám, ale ani nemizím -
Jsem jen dotek mezi světy.
Mezi sněním,
mezi probuzením,
mezi písmeny,
co se jednou rozplynou, jako mlha nad jezerem.
18.02.2025 00:08:07 | Aotaki
Tak to je teda síla - ta úžasná pyramidální grafická podoba básně. To už jsem dávno neviděl. :-)
Rovněž i báseň majestátní...
malé srdce je z toho úplně hotový... :-)
17.02.2025 00:28:03 | malé srdce
Veľmi pekne Ti ďakujem...vyčaril si mi úsmev...
17.02.2025 00:30:21 | Bosorka9