Jizvy

Duše na střepy, srdce napůl, skřivená tvář,

udělal jsi ze mě hlupačku – jsi hrozný lhář.

Jsi poslední, komu dovolím mi ublížit,

poslední, koho nechám se ke mně přiblížit.

***

Zanechal jsi mi v srdci střep z duše,

z té, kterou jsi sám roztříštil – úplně tiše.

***

Ale já už nebudu o tebe bojovat,

o někoho, kdo mě neumí milovat.

To bych ti dokázala, že jsem fakt hloupá.

Nenechám tě ubližovat, mám svá práva.

***

Budu věřit, že boží mlýny melou pomalu,

ale jistě – a ty jednoho dne budeš ze žalu

***

jen volat moje jméno se slovem „odpusť“,

jako už tolikrát… ale ne, už mě opusť.

Ty rány, které jsi mi způsobil,

slova už nestačí, abys mé jizvy zahojil.

***

Ale sobě odpouštím, že jsem dokola věřila

tvým prázdným slovům, že jsem tě milovala.