Chuť na niť

Má chuť tě obejmout, urvat ti hlasivky,

strhat tvou nenávist, utéct před výčitky,

zaklínat alkohol, ve tmě bez závěsu,

kyselé usměvy, ty tvé si odnesu.

Má chuť tě obejmout, urvat ti hlasivky,

šiju si pozpátku, zoufalé nášivky.

Oni pláčou ve tmě za oponou,

a pověst o lásce mívají zlou.

Má chuť na srdce mého vyznavače,

držím si jehelník, nášivka pláče,

svazuji tvé tělo, již nedýchá,

když jsi měl mluviti, byl jsi zticha.

Má chuť tě obejmout, urvat ti hlasivky,

dvě srdce pověsila jsem nám na nitky.

Máš chuť své roztrhnout? Bela se ptá,

jsou vaše těla stále svázaná?

Má chuť tě obejmout, urvat ti hlasivky,

už mi tu zbyly jen z tvého těla křivky,

snažím se slzy přibodnout ke kůži,

mé srdce bez těla po tom tvém touží,

když ta niť kolem nás z davu zmizí,

my dva zůstaneme navždy cizí.