Skok stromu

Sám stojí na útesu,

lidem pod ním k úděsu.

Sám odolával dešťům,

vichrům, suchu i bleskům.

Sám přežíval v krajině,

vstříci nové pustině.

Sám viděl spousty šancí,

k lásce, přátelství, tanci.

Sám měl úsměv ve tváři,

bídný zbytek po lháři,

jenž na útesu stojí.

Sám neviděl cestu dál,

tak jeden krok udělal

a s Tartarem se spojí.