píšu slova na obrácený list
do prázdnoty vkládám písmena
...
EL
Á
ES
KÁ
A
...
pero píše něžné slzy
když se svět zdá opuštěný
každý tah je jako řez
co duši mou dál krájí
...
slova ze mě křičí
a papír zná víc
než kdo jiný
...
každé písmeno jak stín
co zůstalo v němém srdci
obálky bez srdíček plním tajemstvím
...
všechny ty řádky co psal jsem ti
zůstaly bez odpovědi
...
vyryté myšlenky
co nesmějí být slyšet
krmím obálky tajných přání
dopisy co nikdy neodletí
...
plním sny
co se nevrátí
...
papír mlčí
jediný mi věří
když bolest má se do něj vpíjí
v každé větě leží stín
...
na obálce žádné jméno
jen uvnitř slova
jak temná závaží
...
inkoust slzí na bílé ploše
vím že nikdy neodpoví
dopisy bez adresáta
osamělým srdcem letí
...
Název díla: Dopisy bez adresáta, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Srdíčko, chvěješ se a smutek, zatím, vyhrává nad tebou...
však jistě bude líp, zkus radost vykřesat a myšlenky tě jinam zavedou
...papír mlčí, jediný mi věří... to je silnej extrakt slov*
08.04.2025 15:04:39 | cappuccinogirl
Já vždycky začnu, že napíšu něco pozitivního a radostného a pokaždé se to nějak zvrtne do té smutnější polohy. :-)
Například jsem začal psát první verš - píšu slova na obrácený list - chtěl jsem psát o naději, ale potom do mně vešla vzpomínka na mou bývalou ženu a už se to rozjelo do té smutnější polohy...
Tak možná příště... :-) Zřejmě jsem ještě stále v sobě nezpracoval ten rozchod.
08.04.2025 18:05:45 | malé srdce
zcela souzní s tím, co píše Martin - taky ti přeju štěstí celého světa
(nabídka platí - to ale víš :)**
08.04.2025 14:57:47 | šuměnka
Občas si kladu otázku, zda tvé krásné verše nevyměnit (aspoň na chvíli?) za to, že bys byl zase zcela šťastný. Ale nejlepší by bylo, kdyby zůstala/ pokračovala tvá jedinečná a osobitá tvorba (ať by na sebe vzala jakýkoliv šat), ale dohromady s tím, že zas budeš šťastný. Někdy je to úděl básníkův korálky slov navlékat na nit melancholie, a ať jsou pestrobarevné, sám básník strádá. A nikdo nemá strádat, i když mnoho věcí je v našich tvořivých rukou, i když si často myslíme opak. Verše jsou to ale opravdu procítěné až do hloubky Tvého srdce, to se prostě pozná - i v tom je to krásné.
08.04.2025 14:30:45 | Martin Kredba
Drahý kamaráde,
Co znamená být šťastný nebo nešťastný? Tyto stavy jsou jako vlny v nekonečném oceánu života. Vlny, které přicházejí a zase odcházejí, někdy klidné, jindy bouřlivé. Štěstí a neštěstí jsou přirozenou součástí naší lidské zkušenosti, ale nejsou tím, co nás skutečně definuje. V mé pravé podstatě jsem nedotčený, jako hluboké moře, které zůstává klidné i pod povrchem rozbouřených vln.
Když se někdy přeci jen cítím být ztracený ve svých emocích, tehdy si připomínám, že jsem mnohem víc než jen tyto přechodné stavy. Jsem bytost s nekonečným potenciálem, který je ukrytý hluboko uvnitř mne. Nacházím sílu v tom, že jsem součástí něčeho většího, něčeho, co přesahuje dočasné radosti a strasti.
Věřím, že pravé štěstí je stavem bytí, který pramení z pochopení a přijetí tohoto vnitřního klidu.
Ano, cítím v sobě nesmírný smutek za ženou, kterou skutečně Miluji a také cítím nekonečnou bolest, že jsem zabil toho člověka - to je to lidské ve mně. Ale má osobnost má i další polohu a to je to, že si uvědomuji a prožívám stav živého vědomého ticha. To je hlas mé duše.
Takže je skutečně těžké říct, zda-li jsem šťastný nebo nešťastný.
Já Jsem.
Někdy mám skutečně živý pocit, že jsem jen pozorovatelem toho dění. Dívám se přes své oči na tento svět jako, kdyby to byla okna v mém pokoji. Mám to tak od malička. Někdy se cítím být od svého těla oddělený.
Já opravdu nevidím žádný rozdíl mezi tím, když se směji anebo když pláču. Pokud je člověk opravdový, tak je opravdový jak v radosti, tak i ve smutku.
Prostě vše přijímá, tak, jak to přichází, protože ví, že tak je to správné a že se nic neděje bez důvodu.
08.04.2025 17:58:38 | malé srdce
Milý Zdeňku, děkuju za tvou reakci, která byla moudrá a nejsem s ní v rozporu, reagoval jsem na to ve vzkazu
08.04.2025 21:56:48 | Martin Kredba
rád píšu dopisy neznámým, posílám vzkazy v láhvích a vyrážím do někam...
08.04.2025 10:29:22 | enigman