Osamělá

Řekl mi jednou starý a vrásčitý pán,
že samota a smutek by byl jednoduše dán.
Vím však, že se lišit od ostatních není hřích
jsem na to pyšná, v myšlenkách svých.

Možná že na tomto světě zůstanu osamělá navždy,
i když okolo mně je plno lidí - jak kdy.
Ale nikdo se nevyrovná tomu, co bych očekávala,
nikdo se nedostane přes stěnu, kterou jsem
okolo sebe vybudovala.

Všichni mě odsuzujete,
a smrt mou si přejete,
ale já se snažím jen porozumět lidem
a žít s nádherným klidem.

Stěna je ta nejdelší ze všech,
chrání srdce a duši mou po nocích i ve dnech..
Je tolik zlého na světě,
bojím se odevzdat se někomu úplně.

Zeď mně dává bezpečí,
s láskou a péčí..

Je těžké se do mě zamilovat,
ale ten komu se to povede,
toho budu nadevše milovat..

Ale jestli mě něco provede,
bude toho trpce litovat!