Usměvavý sirotek

Usměvavý sirotek

V pokojovém černém koutě
stojí bez otce nehnutě
čeká na osvobozující světlo
které bez vatování odlétlo

Nemá už moc času
hrdlo bez dechu a hlasu
celý se v koutě chvěje
špatné svědomí ho hřeje

Jehla na čistou zem padá
potí se mu ledová záda
matčiny kroky slyší
každou vteřinou jsou bližší

V pokojovém černém koutě
stojí s matkou nehnutě
místo světla přichází stav
prosím problémů ho zbav

Strach v jejích očích rodí slzy
„Proč umírá teď proč tak brzy?“
přiblblý pohled, úsměv na tváří
v temném zákoutí tupě září

Na ratolest svou bezmocně hledí
on ve svém krásném světě sedí
matka v pomalé křeči opouští svět
usměvavý sirotek si užívá svůj fet