Jednou...
...........
jsem skutečná...
ale jen do času,
pak vymizí teplo mých rukou
a ztratí se stopy bot,
údery srdce pomalu dovrší svůj strop....
mé rty přestanou šeptat a oči ztratí světlo,
jen myšlenky zůstanou - až najednou...
i z nich zbude jenom reliéf,
ten kámen tvrdý jak sám svět...
Komentáře (0)