Velký malér dědy

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jednou jsme to stoply ve vesničce Želízy u Mělníka. Byl tam náš koňský tábor, ale my tam nemohly, neboť ještě nenastal náš termín pobytu.

Tak jsme si čas vyplňovaly různě. Chodily jsme se vozit na stohy, hrály si na skalách na horolezce, nu a večer obvykle končily v místní hospůdce.

Dvě jsme hrávaly na kytaru a zpěvem bavily místní -sátileté hochy. Za to jsme mohly pít zadara.
Bylo to vcelku příjemné využití večerů.

Jednou se jeden ...sátiletý rozhodl, že nás chce mít všechny jen pro sebe. Pronajal salonek a uzamkl se tam s námi sám, aby nás jeho kámoši neokukovali.

Zábava byla super, "dědouškovi" stačilo, když jsme si mu některá sedla na chvilku na kolínko a byl v sedmém nebi. Koupil nám šampíčko a my si dávaly pěkně do nosu.
Opravdu se nic nemravného nedělo, přísahám.

Druhý den jsme mazaly do hospůdky s nadějí, že by se zábava mohla opakovat. Jenže, ať jsme koukaly, jak jsme koukaly, náš kamarád nikde.

Z rohu na nás pokukovali starousedlíci a culili se pod fousy.

"Děvčata, nehledáte náhodou Frantíka?", zeptal se jeden z nich a stěží zadržoval smích. Frantík se jmenoval náš hostitel z minulého večera.

"No, hledáme, kde je, nevíte?", odpověděla jsem mu.

Celá hospoda se hurónsky rozchechtala, až půllitry nadskakovaly.

"Jó děvčátka, pěkně jste mu, chudákovi, zavařily! Doma to od staré tvrdě schytal a čtrnáct dní má zaracha s hospodou!",
s chechtotem ze sebe vypravil jeden místní ...sátník.

"Holky, tak máme po žoužalkách", pronesla jsem smutně. "Zítra holt budeme muset změnit lokál, tady už se s námi budou bát promluvit, aby si taky nevykoledovali žalář".

V koutku jsem chvíli popily a šly se uložit k odpočinku do lesa.

Druhý den jsme měly naplánovanou návštěvu hospůdky v zámečku v Mělníku, necelé dva kilásky odtud.