Příteli

Stokrát omílaná slova,
dneska večer zazní znova,
plavu si ve víru vzpomínek,
v dlani mě hřeje kamínek,
kamínek co jsi mi dal,
snad jsi taky vzpomínal…

 
Mluví jenom moje duše,
slova která znějí suše,
slova která dobře znáš,
tuším co teď prožíváš.
 
Mít někoho hodně rád? 
To ti chci teď pošeptat.
Moje cesta s tvojí,
dávno se už proplétají... 
 
Vyjdi prosím z bytu ven,
pohleď na měsíc teď jen,
já se totiž dívám též,
spatříme se, to mi věř…

Protože cosi v tvém hlase,
zneklidňuje mě už zase,
nutíš mě teď plakat mýma,
očima už vyprahlýma…

Máě navždy si zapamatovat,
to nejsou jen prázdná slova,
že miluji naplno, to ví každý,
a tebe budu mít ráda navždy…