Tři grácie

Tři moje grácie, každá tak jiná,
naděje, víra, láska... Převtělená,
bez lásky se nedá žít,
naděje ti dává sílu jít,
a když už nic tě nebaví,
pak víra tvá tě uzdraví.
Naděje s láskou se rády nemají,
zásluhy své málokdy uznají,
víra o nich obou ví,
co ony zkazí, to napraví.

Naděje nosí šaty bílé,
tajemné oči v tváři milé,
ruku podá, drží tě nad vodou,
jen s ní proplouváš samotou,
jenže ona občas zmizí,
zavlají šaty, a je jako cizí...

Láska je oděna v modrý šat,
krása její nutí nedýchat,
zelené oči, plavé vlásky,
to jsou fyzické znaky lásky,
miluje tě, však nesmíš ji rozčílit,
to pak sama musíš chvíli být.

Víra má šaty barevné,
rty v úsměvu, oči veselé,
ta neopustí tě nikdy snad,
dokud ty sám v ní věříš rád,
povede tě tvým životem,
pomůže naději otřít slzy tvé.

Jen všechny tři dohromady,
tvoří život, kamarády,
tři grácie, tři živly světa,
když chybí tak deprese vzkvétá,
kdyby i jen jedna chyběla,
nikdy bych už šťastná nebyla,
jsem to co pojí ty tři víly,
holka co potřebuje je každou chvíli.