Děvkař

Sedím v baru a čekám, až se vrátí moje společnost. Pátravě pozoruji dnešní osazenstvo, když mě jeden pár upoutá. Velmi pěkný muž sedící s kamarádem u stolku a pak osamocená žena, stojící pár metrů od nich. Nejsou zde spolu, přesto se nepřestávají pozorovat. Už na první pohled poznávám, o jaký typ muže jde. Jenom děvkař. A tak se propadám do úvah, jak se asi taková žena cítí, když je "lovena" děvkařem..


Dívám se Ti do očí. Ty, s hlavou lhostejně nakloněnou mě přejíždíš očima. Vím na co myslíš. S lehkým úsměvem na rtech mě propaluješ svým pohledem. A já se topím v tvých nádherných očích, ve kterých se topilo už tolik žen. Už dávno jsem přestala bojovat. Už dávno mi vypověděl mozek. Už dávno mi začalo být jedno, že jsi svině.
Tisíckrát jsme si mohla opakovat, že to nemyslíš vážně. Milionkrát jsem si mohla říkat, že jsem jen jedna z mnoha. Ale Ty to s ženami prostě umíš.. Žádná Ti neodolá, a já nejsem výjímka. Všechny do jedné víme, že seš prvotřídní hajzl. A všechny do jedné i přesto doufáme, že právě my samy budeme ty, které tě napraví. Ale selžeme, všechny do jedné. Protože když příjde na věc, žádná z nás ti prostě nedokáže říct ne. Vždyť kdo by odolal tvým očím? Nebo těm rtům, na které jen pohled způsobí, že se všem do jedné podlomí kolena a chtějí tě jen a jen líbat.
Ty sám víš, že stokrát si všechny budou říkat, že jsi jen děvkař, a stejně ti všechny dají to, co chceš. Oblbuješ nás svými sladkými řečmi, ale my přece víme, že jsou to lži. Víme a přesto to přehlížíme se směšnou nadějí, že ve skutečnosti jsi jiný. Nejsi, a taky nikdy nebudeš.
Tvoje oči se vpijí do mých. Pomalu, ale jistě se ke mně přibližuješ. Napínáš mě. Srdce mi buší jako splašené a já si tak moc přeju, abys zrychlil svůj krok, abys byl co nejdřív u mě. Ty vteřiny mi připadají nekonečné. A už mě chytáš kolem pasu. Tak pevně. Podíváš se mi znovu (a možná taky naposledy) do očí a já bych přísahala, že na zlomek vteřiny v nich zablýskla jiskra vítězství. Pak už ale nevidím nic. Zavírám oči a oddávám se Tvým polibkům..
No a co, že to je jen jednou a naposledy. No a co, že pod jeho rukami se svíjelo už tolik dívek. Možná, možná že právě já ho změním...


Probudím se ze svého snění a s pokřiveným smutným úsměvem sleduji odcházející dvojici. Když se za nimi dívám, začínám mít pocit, že ženy se nikdy nepoučí..