Unavená...

Unavená smrt kosu brousí

zabíjet se jí nechce, ale musí

Unavené jitro, až pada rosa

každé ráno stávat, holka musí bosa

Unavený měsíc, bledne nad obzorem,

každý čvrtý týden říká sbohem

Unavený stařík, bolesti  zavřené má oči

přeje si, ať brzo...

ta muka skončí!

Unavená báseň plahočí se světem,

aby recitovala nám poslední vzkaz,

že nejvetší zlo se někdy skrívá právě v nás!

Unavená smůla na paty se lepí,

když člověk smůla má,

to vidí i slepý!

Unavené slunce, zachumlané v modrých peřinách

O temnotě sní ve svých snách...

Unavené písně zní do noci

ne, už mi není pomoci.

Únava mě v rukách drtí

ne já se nemusím bát

té smrti!