Jedni

Jedni

Vzpomínám jak jsme se vídali.
Krysař táhnul z města ven,
na dlažbách v ulicích, za dveřmi čajoven,
beze slov jsme rozuměli.

Mrzí mě kočky co běhaly nocí.
A já sama kráčím tmou.

Dřív žili jsme na stejných místech.
Názory stvořené na chodníku,
za zvuku motorů a vůně tabáku,
se sousty života v ústech.

Mrzí mě sníh co umíral na tvářích.
A já sama kráčím tmou.

Dnes žijeme na stejných místech.
Každý z nás však v jinou dobu,
měsíc modlitbou tiší svou zlobu,
že jindy žijeme ve stejných životech.

Jeden co mrzí ho, že kráčí sám,
i mě mrzí, že už tu dnes kráčím sama.