TVŮJ VNITŘNÍ VESMÍR

V zajetí krvežíznivých iluzí
skládáš poztrácené střepy vlastního já
jako hvězdy do souhvězdí
tvého neprobádaného vesmíru pohnutek

a v tom tvém vesmíru
tancuješ do rytmu zmučených klavírů
v lodičkách z hvězdného prachu
a krepového papíru
na ruce s prstenem
z dračího zubu vsazeného do safíru

když modlíš se ke třem sluncím
a dvou měsícům
tvého neznámého světa
uvnitř tvého srdce

prvním sluncem je Aspyla
takové malé sladké tříbarevné
jako duhová kulička
co připomíná dětství

tím druhým je Kodura
hranaté slunce plné ohňů
jako myšlenky ve tvojí hlavě
uvězněné tak hluboko

a třetím je Mitron
černobílý uzavřený prostor
v sopečné erupci pocitů
zmítající se v prázdnotě

a kolem nich
obíhají dva nádherné měsíce
tak průsvitné a modré
jako tvoje oči
vmalované do tváří
a v nich
vidím skvrny tvého osamění a chtíče
porazit v sobě to zlo a najít to dobré
a až se ti to podaří
tak pak i on
do tvého vesmíru polehounku vkročí.