Anotace: ...přiznávám...
Každým dnem a každou nocí,
nosím masku bez emocí.
Masku s tváří čisté vody,
nepatřím sem, do pohody.
Lidem můj svět duší vadí,
nezažili svoje mládí.
Maska skryje auru mou,
přelstí mysl hladovou.
Koho pustit temnou branou,
do svého srdce vytesanou.
Blázna, dítě, šíp či Boha?
Toť dilema Kozoroha.
Bál se, bojí, bát se bude,
lidí, strastí, útlaku.
Hledej, však Tě neubude,
pravdu nejdeš v soumraku.
Všichni nosíme masky a je umění je alespoň občas sundat, hlavně sami před sebou...
ST
17.04.2012 19:45:47 | Matsuyama Tatsuko-chan
To je špatně...Pak ani mi sami nevíme, kdo jsme.
17.04.2012 19:49:04 | Cizí neštěstí
A to je právě příčina všeho zla...
17.04.2012 20:31:13 | nepřihlášený komentátor