Darmošlap

les šumí
a já jdu světem dál
Kam že to jdu?
Kdo že se to ptal?

to byl jen vítr,
ozvěna šeptavá,
co s ušima poutníků
ráda si pohrává

brodím se sněhem,
jdu, nevím kam.
jsem jenom darmošlap,
jenž touhou je hnán

ptám se: kdy už skončí
ta moje věčná pouť?
Kdy budu moci konečně
už mezi mraky plout?

jsem smolař
a já to vím,
smůla mě provází
a já žiju s tím

čekám,kdo mi pomůže
od té věčné strasti?
tlačí mě už ke zdi čas,
chycen jsem byl v pasti...

a anděl už přichází,
já musím jít s ním,
už nikdy, nikdy neuvidím
z těch komínů stoupati dým...

nemohu již světem jít,
jít, kam se mi zamane.
nechávám zde odkaz svůj,
snad někdo si vzpomene...

já však chci tím větem chodit!
strasti,slasti zažívat...
potkávat hlupáky a malichernosti
a ze srdce se jim smát...

Inu,člověk je nenasyta,
jen to,co nemá,chce.
toho,co má, si neváží,
neváží si srdce.

tak skončil ten darmošlap,
co sem tam chodil světem.
zůsane jen v pohádkách
vyprávěných dětem.

On je však v každém z nás...