Pýcha

Znala jsem móc namyšleného mládence,
však nikdo nevěděl, proč se tak vypíná,
proč nosík svůj zvedá tak vysoce,
když nikdo si ho nijak moc nevšímá.

Bude to lidi asi génius, určitě,
vždyť důvod pro tu pýchu musí mít,
tak obyčejně vypadá, fakt normálně,
co za tajemství v tom asi bude dlít.

Pak zvěděla jsem o něm něco víc,
on nešťastný prý je a duše bolavá,
prost seběvědomí a odvahy moc nic,
tou přetvářkou je takto sobě dodává.

On šířil kolem sebe nezměrnou svou pýchu,
srdce své tak tišil od bolesti
plil kolem sebe nevábnou jen psýchu,
neštěstí druhým přával ze sytosti

Však pro všechny takové dobrou radu mám,
rozjasněte doširoka líc svou úsměvem,
já i vy přec mnoho dobrých lidí tady znám,
ti nebudou vám říkat my vás neberem.