Tak kdy?

Zbořím oltáře...

vystavěné z hněvu,

vystavím však kostely.

A říkám, že výš a dál

chci umění své posouvat

a ne víc a stále

se vám všem omlouvat.

Slezte z výšin

nesnesitelného vzteku,

už nechci se smát,

říkám to vážně

a říkám to v breku

Ty kdos zůstal

v nechutných těch výšinách,

stejně spadneš dolů

a zespod dubového stolu

já hledím jak topíš se v bažinách

...ale nakonec vím, že

stejně sme v tom spolu.