HRA

Nepopsaný papír, dětská ruka,
toužící s hravou nedočkavostí
vykreslit první kontury.

Bludiště jest zrozeno…
Prvních pár zdí.
Jak snadná cesta ven.

V pestrosti života přicházejí
další… a další nové zdi.
Stačí si jen vybrat, kam s nimy.

Vznikajíc stavba každého z nás.
Krásná, ve své pestrosti.
Složitá, množstvím zákoutí a chodeb.

Žádný vchod, již jen východy.
Každá chodba, zákoutí, východ
má svůj přesný význam.

Šťastný je ten, vědom si hodnoty
pána a tvůrce svého bludiště.
Vždy neomylně mířící ke svému východu.

Nechť žití, je stále jen hrou,
ve které kompasem svého srdce
neomylně směřujeme za svým východem.