Stojíš na mostě,
díváš se dolu.
Co se děje?
Nemáš už sílu.
Nikdo tě nechápe,
máš teď ten pocit,
ta chvíle, kdy svět
přestává se točit.
Proč se neustále
budoucnosti bát?
Je mnohem lehčí
svůj život zahodit a vzdát.
Smrt je přeci
tak lehká
a rakev tak měkká,
hebká.
Stojíš, hledíš dolu,
zvuk aut se vzdaluje.
Je tu ještě někdo,
kdo mě miluje?
Najednou hlas v hlavě
Stop! Nedělej to! Hej!
životu ještě jednu
šanci přeci dej!
Jsou tu lidi,
co tě mají rádi,
Rodina, známí,
kamarádi.
A pak ti to cvakne.
Nejsem tu přece sám,
dobře, poslední šanci
životu dám!
Vezmu to z druhé strany,
zkusím býti optimista,
i když moje budocnost
není vůbec jistá.
překvapivě dobrej konec, i náladu, kterou se snažíš vytvořit bych schvaloval, potíž je v tom, že jako vyjádření je to absolutně nepoetický... básničku nedělá jen zalamování řádků do veršů, dělení na strofy a rýmování ( který ve skutečnosti vůbec neni nutný ). nad tím se být tebou trochu zamyslim a budu hodně škrtat a přemejšlet, jak některý věci vyjádřit jinou cestou ( cestou básnickou ) a jak je nevyjadřovat pořád dokola ( to je tady u toho díla taky evidentní, že říkáš pořád dokola jedno a to samý ). tak ať se daří- když už ne v životě, tak aspoň v psaní. N.
11.07.2012 02:40:13 | Nikotin
Děkuji za rady, vemu si je k srdci a zamyslím se nad nimi. Stále se ještě učím a také vím, že je toho ještě hodně předemnou.
12.07.2012 14:28:50 | Tiffany
souhlasim...
ovšem pasáž
"Smrt je přeci
tak lehká
a rakev tak měkká,
hebká.
Stojíš, hledíš dolu,
zvuk aut se vzdaluje.
Je tu ještě někdo,
kdo mě miluje?"
se mi dost líbí
11.07.2012 23:38:21 | Black Sardinian
Jo- to neni úplně špatný. Ale snadno se to v tom ztratí. Jak jsem napsal- škrtat, škrtat, škrtat. ;-)
12.07.2012 02:48:13 | Nikotin