Anotace: ...člověk se najednou ocitne na rozcestí, kdy zjistí, že to, po čem vždycky toužil, jeho sny, se rozplývají v dáli a neví co dál. Je bez cíle, bez snů...část v něm odumřela.
Má touha, mé sny,
se kamsi vytratily.
Vše je pryč.
Od dvěří ztratila sem klíč.
Stojím v prázdnu, před prahem
a kolem tisíc dvěří.
Jaké otevřít? Jakou cestou se dát?
Na tohle odpověď chtěla bych znát.
Nestůj tam a vyjdi, prosím!
Vyjdi z povzdálí, chyť me za ruku.
Otevři dveře a ukaž, řekni kam jít.
Nemůžu pořád ve snech být,
musím začít konečně žít!
ani konec mi nevadí, a chválím originální hravou formu s důrazem na některá slova...dnes už to asi takto nepůjde, ale přeji hodně úspěchů.
RM.
31.03.2013 21:53:03 | Robin Marnolli
až na ten konec... ten se mi zdá zbytečně očekávaný a ideální. tak nějak "by to mohlo dopadnout" :)
30.07.2012 19:24:49 | Zamilovaná do nezamilované doby