Kráčím

Kaluží se rozezní kruhové tóny,
upadá vzruch,
tiší se tep,
s vrtkavou zvonkohrou do uší muší lep
burácí zvony.

Prach pofoukám do výšin,
byť být v den skicákem tmavým,
zbavím se všech rytin,
i s orlem dravým!
Tak lehce, tak snadno,
jen si být jist,
u jakého okna nechat kytku kvíst.