Domácí mazlíčci

Mě zastesklo se tuze po příteli,
co by tu se mnou byl,
jen pro mě,
v tuto smutnou chvíli,
neb jsem sám
a koutky mých úst k zemi se mi chýlí,
tak rozhod jsme se,
že koupím sobě kuře,
mazlíčka,
to samotu mou změní.

Ach jak bylo krásné
a mezi ostatními chovalo se drze,
a tak přivinul jsem si ho k sobě,
do náruče,
a domů s ním
já pelášil jsem hrdě.
Však ono choulilo se zimou,
tak tedy všechnu práci odložil jsem stranou,
a z brambor začal svetr plést mu
a ze smetany
a vývaru jsem rukavice uháčkoval,
na talíři s oblohou pelíšek mu vybudoval,
a tam ho ukryl před nepohodou světa.

A pak,
protože bylo tuze smutné
polibky já jsem ho poceloval,
Celé, celičké,
od biskupa až po jeho krásná prsa,
ach jak pookřál jsem,
jak se v ústech rozplývalo
a to nebylo zas až tak málo
a den zas dostal jasné barvy
pro trochu zvířecí té lásky
já měl zas úsměv
od ucha až k uchu
a smál jsem se i nahlas
nejen v duchu.

Pak rozhodl jsem se,
že zítra pořídím si rybku.
Možná kapra Koa,
možná malou třpytku
a večer budu já se koukat
jak krásně plave,
v plavkách z troj obalu,
na oleji z olivových hájů,
a když zavřu oči,
uvidím všechnu tu krásu,
těch cizokrajných krajů.