něco jako vo životě a těch úsecích ze kterejch je lepenej

 

 

 

to bylo tenkrát když se všechno smělo

i když vlastně nic

ale mě se chtělo

a tak jsem tři stovky

z kasičky na spodku

měnil za tuzemák a taky griotku

nejlépe v jednom kornoutě

a dobře promíchané s lákavou vůní

nechal jsem protékat bezednou tůní

a k ránu

když se krámy probouzely

já se vracel

a jen tak decentně u koně jsem..

 zvracel

nikdo se neptal všichni se smáli

a naděje šla svítáním

snad jen živlové co nad ránem se báli

mizeli do tmy černých děr

a osamělý policista co pálil jednu za druhou

tam na rohu se usmál

rok před výsluhou

a tak si nechtěl dělat šumy

co by ho jako zakalily

struny rozladily  a ke konci dne hnaly krev

 

doma se míjím s rodičem

hle úsměv

kecy vo ničem a rebelie končí

prej hadry co tak vokouřený

ať zdobí balkon

a já si vanu plným proudem

sem sám tak s jedním dlouhým čoudem

a nedbám na náklady stočné

sem mladej

proč ne..

 

 

a ta doba jaká  byla

muzika z repráků si žila

běhala pokojem po stropě zdech

sousedi bouchaj

je to pech..chci si jen užít sevřít deku

poslouchat tóny

na útěku

před mlýnkem na maso co se chystá

na šroubu utáhnout intimní místa

a křičet zestárni dospěj hochu

seber ten rozum aspoň trochu..

navlíkni hadry v barvě moci

konečně  pochop vnímej pocit

už nejsi kluk jsi tvůrce

 

a s tím faktem zabodli mi hák

tam pod žebra

samostrůjce

sem dospělák..