Barbařina zima

*

V mlhách se topí Barbara
a déšť ji žene jako liška
utíká lesem sychravým
jak malá svěží pampeliška
po čem se jí to jenom stýská
že prchá jako divoká
po čem se jí to jenom stýská
vždyť se zas sejdem do roka

Do roka do dne kdo to ví
to neví ani nebe samo
jen já vím bledá Barbaro
co všem ostatním není známo
Ty prcháš zimě Barbaro
ke staré chatce kde to hřeje
najdeš tam všechny Barbaro
kteří zůstali bez naděje

já ráno vyjdu do polí
hledat jistoty ohýneček
hledat své ticha údolí
a večer zvandrovalý všecek
s nohama zimou prokřehlýma
půjdu nocovat do polí
schoulím se v sobě ale všecek
najdu své tepla údolí

v chaloupce chudé kde to dýmá
je tam šedivá Barbara
s očima stářím znavenýma
přibelhám se tam v srdci chlad
budu jí dýchat teplo z dlaní
vždyť teplo to je Barbara
v tom chladu zasněžených plání
sen vzpomínka zapomínání...

*