K podzimu

Šedé listy s mraky barev duhy,
poznal jsem ten vánek z luk,
bez květů osamělých, prázdných,
kde jen pár dětí draků několik pouští.

Jsi, byla, a stále jen jsi,
snem, jenž nezná hranic realit,
to vše chtěl jsem potichu říci,
neplakat, ale jako malé děcko brečet.

Kroky v rytmu valčíku,
tam a zpět a snad opět znovu,
ve škarpách porostlých bodláčím,
kde noci nekončí v nekonečné dny.

Šedé listy a mraky barev duhy,
to jediné zbylo a to jediné stále jest.