Báseň o světu okolo

Tento svět jsem nestvořil,

jen o jeho obrazu snažím se psát,

jak jeden miluje a druhý nenávidí,

když druzí šukají a přitom se vůbec

                                    neznají.

Že tráva tohoto světa barvu zelenou má,

prý šedivá by se nikdy neuchytila,

že peníze mají jen ti, co je mají,

a ti druzí jen lačně na ně koukají.

V milionech topí se věčnosti čekání,

vteřiny utíkají a čas se nezastavuje,

nezná, nešetří a pouze tu je,

nebojácný, ale vždy spravedlivý.

Tento svět není pro mnoho dětí,

kteří pláčou bez dárků k útěše,

bez lásky nemají dveře otevřeny,

k srdcím svých bližních, kteří se obrací

                                      k nim zády.

Že nebem je modř a čerň, že je nocí,

hvězd nikdy prý nikdo z nás nedosáhne,

a co vzpomínky a naše sny?

kam v nich můžeme vykročit a snít?

V milionech se topí a na věčnost čekají,

souhvězdí neznámých tvarů,

dívčích klínů, ňader a rtů,

souhvězdí, kde i v ošklivosti nalezne se krása.

Tento svět nikdo z nás nestvořil,

jen o něm básně snažíme se psát.