kom(pro)miss

 


 
kompromis
 
 
mezi dnem a nocí
 
pod sluncem
v moci černých skel
 
kdy za tmy hoří knoty
stíny krátké
na příděl
 
mrazem a chvíli žhavou
 
kdy ledy řečištěm si plavou
našich žil
 
jen aby žár ten vnitřní
utichl
 
pak náhle vločky vládnou světu
ovce svou vlnou ničí mráz
aby snáz
led ze skel mizel dolů
po kapkách
 
 
lží a pravdou
 
kdy zapřít sebe sama
je tak snadné
pro pár drobků
pro krajíc
pomíjivé sny
 
 však s pravdou
se tak vznešeně
hlavou zdviženou
a přímým krokem
chodí
 
však člověk bývá často
 
sám
 
životem a smrtí
 
 po krku jdou si navzájem
jen život delší cesta čeká
kamení  k nohám  
hluboká řeka
horká poušť
 
a smrt…
ta si jen v pravou chvíli brousí
mne si vousy
teda pokud má je
ve smlouvě s rájem
ochablá
 
a když to život nejmíň čeká
seká