V boji

„No nic,

shrábnu si svou hrstku vojáčků.“
řekla
a svou jemnou dlaní,
nasypala si je do sáčku,
když voda z nebe tekla.

Ten den prostě pršelo

a tak snad i proto přepadlo Jí spaní.
"Kašlu dneska všechno,
to vaření, žehlení i praní."
udělala jak si řekla.
Potom přišlo něco
a Ona se lekla.

Rozsypali se ji na zem.

Vojáčci.

Figurky,
poztrácené,
rozházené,  
jako střepy.

Z moduritu,
z plastu,
ba dokonce i ti z toho cínu.

Snad nešťastně trochu
kvůli chlastu,
přitiskla své rty k vínu.
Snad dvousložkové lepidlo to slepí.

"Inu co,
Půjdu koupit plastelínu,
ta se aspoň nerozlepí."