cesta do života

kolikrát že ještě budu muset slovům dávat jiné významy
na jaká místa nechodit
výrazy tváře předurčené
nosit ten závoj plný smíchu
a dýchat mělce
to aby tvůj prostor stále
svěží byl

na nic se neptat kývat hlavou
tak jak si žádá dobrý mrav
držení těla to co určíš
šaty co tebe těší
pro pohled abys stále mohl
nahlas snít

být sám i davem
posměšnými gesty
nabízet levné rozkoše
přísliby vyhlídek na slunce východy
sledovat odliv v saténových sítích
a tvé kapsy napůl plné
cizích slov a příběhů
náhle zejí
nekonečnou prázdnotou

poslouchám ještě poslední omluvu
tu už v rytmu mých kroků
po kamené dlažbě
a na tom útěku z tvých spárů
život zakladám

ten nový
opravdový